Logo
Nevíte si rady? Zavolejte.
Po-Pá 8-19
0 ks
za 0,00 Kč
Nákupní košík je prázdný
Potřebujete poradit? Neváhejte nás kontaktovat.
Co je v domě??
16.01.2015
prodejna Praha
Prodejna na Národní 9, Staré Město, Praha 1 - Otevřeno Podle Gusta - Národní 9 , Staré Město, Praha 1. Je to uvnitř v domě  Vchod mezi bankou a léká... číst celé
17.09.2016
Podle Gusta Obchod
Podle Gusta Obchod Praha 1 - U nás to máš hned. Najdeš nás v domě U Topičů, v přízemí domu č.p. 9, vchod do domu je zde, vedle pobočky Raiffeisenban... číst celé
01.01.2019
Inca Botanica ihned na prodejně Národní 9, Praha 1
Všechny produkty nakup přímo zde! Celý aktuální sortiment ihned na prodej i bez objednávky na prodejně Podle Gusta obchod Prodejna dům F. Topič, ... číst celé
Zobrazit všechny novinky
Blog
❤ Kristovo sdělení - část 16 ❤ Kristovo sdělení - část 16
Však víte, že Ego je prvotním impulsem všech zločinů na světě. Chci, abyste věděli, že ono nutí lidi k narcismu a sebestřednosti, jež jsou tak hluboce... číst celé
Zobrazit všechny články
Navštivte nás

Zastavte se prodejně

kde můžete nakoupit přímo i bez objednání. Rádi vám poradíme s výběrem.

Podle Gusta obchod
Národní 9, Praha 1
prodejna je uvnitř v domě

Po - Pá: 12:00 - 19:00 hod.

Provozovatelem kamenné prodejny podle Gusta obchod

je firma Obchod online s.r.o. IČ: 09879552

Potřebujete informace?

Rádi vám poradíme s výběrem

Tel: 778 088 158

Dopis č. 2

měl by být spíše promýšlen, meditován než čten. Kristus se vrací

Život je cesta, která nás vede k sobě samým. Já, KRISTUS, Přicházím z Nejvyšších Nebeských Říší ve Věčných Říších Bytí. Přišel jsem opravit nesprávné výklady učení. Nádhera, přesně podle mého gusta. Vřele všem doporučuji!!

DOPIS 2

Cesta Krista = https://www.cestakrista.cz

Kristova cesta - https://www.cestakrista.cz/kristova-cesta/

Nejdražším přáním Krista je, aby tyto DOPISY byly rychle publikovány a šířeny hledačům Pravdy. 

Pokud chcete reprodukovat výňatky z DOPISŮ, citujte prosím zdroj velmi jasně takto: CHRIST'S LETTERS, https://www.christsway.co.za/

Kristus se vrací – říká svou pravdu Dopis 2

1 / 24

Kristus se vrací – říká svou pravdu

(Tento dopis by měl být spíše promýšlen, meditován než čten.)

Já jsem KRISTUS. Zatímco působím z nejvyšších říší BOŽSKÉHO TVOŘIVÉHO VÉDOMÍ, můj vliv obklopuje váš svět. Chcete-li mluvit v metaforách, jsem ve „vědomí“, tak vzdáleném od vašeho světa jako vaše Slunce od Země. Pokud se však ke mně upřímně obrátíte, jsem tak blízko, jak je třeba, abych vám pomohl. Mnoho lidí nebude schopno přijmout tyto DOPISY. Je to proto, že ještě nejsou připraveni.

Někteří se budou snažit potlačit jejich existenci, protože učení ohrožuje jejich způsob života nebo jejich náboženství. Nebudou úspěšní. Tyto DOPISY budou posíleny opozicí. Ostatní přijmou tyto DOPISY s radostí, protože ve svých duších vědí, že za náboženstvím světa leží PRAVDA – REALITA existence. To jsou lidé, kteří budou prosperovat a nakonec zachrání svět před jeho zničením. Nyní budu pokračovat v „autobiografii“, tam, kde jsem ji zanechal ve svém předchozím DOPISE. Mým cílem, tím, že vám poskytnu několik životopisných podrobností o svém vstupu do veřejného života jako učitele a léčitele, je, aby můj postoj a mladistvé chování byly živé, stejně jako okolnosti, za kterých jsem dosáhl svého lidského duchovního stavu. Je důležité, abyste si představili Palestinu, jaká byla v době, kdy jsem žil na Zemi, a jasně viděli vnitřní rozpory, které moje učení vzbudilo u lidí, kterým byla vštěpována tradiční židovská víra a její obřady. Tyto konflikty mají svůj původ v neschopnosti apoštolů zaznamenat přesně to, co jsem se je snažil naučit. V evangeliích se často zmiňují o mých podobenstvích popisujících realitu Království Nebeského nebo Království Božího, ať už mu dali jakékoli jméno, nikdo se nepokoušel pochopit hluboký význam těchto slov, prozkoumat jejich rétoriku nebo vyzdvihnout z nich duchovní význam Božího Království nebo Nebeského Království. Když mluvím o skutečných kázáních, která jsem davu předal, budete moci, na základě mých zkušeností v poušti a vašich znalostí vědeckých faktů, konečně porozumět tomu, co jsem se snažil učit. Jelikož můj úspěch byl více než omezený, je nezbytně nutné, aby byl učiněn další pokus na počátku tohoto nového věku, tohoto tisíciletí, protože právě na mém výsadním, nejvyšším duchovním poznání a vhledu bude tento nový věk založen a rozvinut.

Kristus se vrací – říká svou pravdu Dopis 2

2 / 24

Bylo – a stále je – nezbytné pro Učitele, jako jsem já – a ostatní –, kteří jsou nesmírně citliví a plně mentálně a emocionálně odhodláni hledat Pravdu o Existenci, přijít na Zemi, VYBRAT VHODNÁ SLOVA, která popíší obyvatelům Země uvězněným ve slovech, co spočívá v UNIVERZÁLNÍ TVŮRČÍ DIMENZI v nehmotném stavu. Nebýt těchto inspirovaných Mistrů, lidstvo by zůstalo nevědomé o všem, co je mimo Zemi – nepřipravené na kontakt, na osobní zkušenost a na přijetí podpory budoucího duchovního vývoje. A za další: Bible je pokládána za nejčtenější knihu na světě. Ve své současné podobě dostatečně splnila svůj účel. Nový zákon, takový jaký je, se všemi svými mylnými výklady odrazuje od duchovního vývoje. Nyní je čas postoupit do nové roviny mystického vnímání a
porozumění. Protože nemůžu sestoupit do lidského těla, abych hovořil se světem neboť moje služba
zahrnuje i jiné dimenze, připravil jsem citlivou duši přijímat a předávat sdělení. To je to nejlepší, co mohu udělat, abych k vám mluvil osobně. Doufám, že můžete obdržet a přijmout moji zprávu.
Vše chybné je ze záznamu vymazáno, tím si můžete být jisti. Příhody a uzdravení, které uvádím na následujících stránkách, nejsou důležité. Uskutečnili se a já o nich hovořím jen proto, abyste pochopili jejich skutečný duchovní význam. Rád bych, abyste při čtení pocítili podmínky, které panovaly před 2000 lety. Byl bych rád, kdybyste považovali osobu „Ježíše“ za „příklad“ toho, čeho může nakonec dosáhnout každá lidská bytost, která je připravena a která se chce stát zakládajícím členem „Království
nebeského“ na Zemi. I když jsou současní obyvatelé planety, jak říkáte, falešní, namyšlení svými moderními „znalostmi a naukami“, zběhlí v současných způsobech chování a vzájemných vztazích, lidé
té doby byli v podstatě stejní, jako jste vy.

Byli naplněni svými párovými impulzy
Přitažlivostí – Odmítáním
Touhou – Odporem
a pod jejich kontrolou, stejně jako vy.

Milovali, nenáviděli, kritizovali, odsuzovali, pomlouvali, klevetili, byli posedlí ambicemi vystoupit na vrchol společnosti, pohrdali těmi, kdo v životě selhali, byli nevěrní a zesměšňovali ty, kteří se od nich nějakým způsobem lišili. Abych vám pomohl plně porozumět a vstoupit do doby, kdy jsem byl na Zemi, mé „vědomí“ sestoupilo do vaší roviny pozemské existence, abych si mohl znovu prožít „osobnost Ježíše“, emoce a události, kterých jsem se tehdy zúčastnil.

 

Kristus se vrací – říká svou pravdu Dopis 2

3 / 24

Když jsem opustil poušť a vydal se na cestu do své vesnice Nazaret, byl jsem stále nadšený a znalosti, které se mi tak jasně odhalily v poušti, mě naplňovaly nevýslovnou radostí. Úplně jsem se soustředil na to, co jsem se naučil, a pokud se moje myšlenky potulovaly k mým minulým negativním vzpomínkám, rychle jsem se obrátil k „Otci“ pro inspiraci a odhodlání postačující k jejich překonání.
Takto jsem se neustále vracel ke Světlu moudrosti a porozumění. Někteří lidé se na mě podezřívavě dívali, když viděli mou radost a můj špinavý a zarostlý vzhled. „Byl to nápoj, díky kterému jsem byl tak radostný?“ říkali si. Ostatní se na mě dívali s odporem. Místo toho, abych podrážděně reagoval jako v minulosti, vzpomněl jsem si, že jsem požehnán a modlil jsem se, aby se otevřelo i jejich vnitřní vidění, a klidně jsem pokračoval v cestě směrem domů. Byli však i někteří vesničané, kteří se soucitně dívali na můj žalostný stav a pospíchali, aby mi přinesli chléb a víno, abych mohl pokračovat v cestě. Vždy se našel někdo, kdo mi nabídl ubytování na noc. „Otcův Život“ opravdu naplňoval všechny mé potřeby a poskytoval mi veškerou potřebnou ochranu. Po celou dobu jsem se nikomu nezmínil o svých týdnech v poušti. Cítil jsem, že čas ještě nenastal. Nakonec jsem dorazil do Nazaretu, do města, kde jsem žil, a vesničané se mi otevřeně posmívali a poukazovali na špínu a roztrhané šaty. „Špinavé Budižkničemu“ byla ta nejlaskavější slova, která mi vmetali do tváře. Dorazil jsem do domu své matky a bál jsem se, že bude ještě víc šokovaná než její sousedé, když mě uvidí tak hubeného, kost a kůže, utopené oči a propadlé tváře, obličej spálený od slunce a popraskané rty, dlouhý a zježený vous. Moje oblečení! Bude rozzlobena při pohledu na moje oblečení, roztrhané a v cárech, jehož barva zmizela pod prachem pouště! Vyšplhal jsem po schodech a sebral všechnu odvahu, abych čelil matčině hněvu. Když jsem zaklepal, přišla moje sestra a otevřela dveře. Zírala na mne vykulenýma očima s pusou
otevřenou a pak mi zabouchla dveře před nosem. Slyšel jsem, jak běžela do zadní části domu a křičela: „Mami, pojď rychle, u dveří je špinavý stařec.“ Slyšel jsem, jak ji matka tichým hlasem kárala, když spěchala ke dveřím. Rázně je otevřela a zůstala stát bez hnutí. Usmál jsem se, dlouze si mne prohlížela od shora dolů, stále víc zděšená myšlenkou, že toto strašlivé stvoření bylo skutečně jejím synem, Ježíšem. Natáhl jsem ruku a řekl: „Vím, že ti způsobuji starosti, ale mohla bys mi pomoci?“
Okamžitě se její výraz změnil, vtáhla mě dovnitř a zavřela dveře. „Rychle“, řekla mé vyděšené sestře „Přestaň křičet a dej vařit vodu. Tvůj bratr má hlad. Bez ohledu na to, do jakých problémů se dostal, patří k nám. Je potřeba se o něj postarat.“ Jemně mi pomohla sundat šaty, naklonila mě přes vodu a umyla mě. Umyla a ostříhala mi vousy a vlasy a jemně natřela mé tělo a rty léčivým balzámem. Ani jeden z nás nepřerušil mlčení. Vychutnával jsem si lásku, kterou mi prokazovala, a snažil jsem se projevit svou vděčnost jemnějším a citlivějším přístupem. Když mi pomohla obléknout si čisté oblečení, posadila mě před skromné jídlo z chleba, medu a mléka. Neochotně mi podávala víno, abych obnovil svou sílu, neboť bylo zřejmé, že si myslí, že ono bylo příčinou mého stavu. Pak mě zavedla do postele a přikryla mě přikrývkou. Několik hodin jsem spal a vzbudil se posilněn a svěží za slunečného rána, které jsem viděl oknem. Byl jsem nedočkavý, abych řekl matce, že jsem opravdu Mesiáš, ale ne takový, jakého si Židé představovali. Mohl bych zachránit lidi před důsledky jejich „hříchů“.

Kristus se vrací – říká svou pravdu Dopis 2

4 / 24

Mohl bych jim pomoci obnovit jejich zdraví, hojnost, uspokojení jejich potřeb, protože jsem je
nyní mohl naučit, jak přesně byl svět vytvořen. Během mého vyprávění, začala být nadšená a nedočkavá. Hned byla na nohou a chtěla běžet ven, aby to řekla sousedům. Její syn je opravdu Mesiáš – měli byste slyšet, jak dobře teď mluví – a postil se v poušti! Ale okamžitě jsem ji zastavil. Řekl jsem jí, že jsem jí ještě nepověděl, co mi bylo odhaleno. Jednou z nejdůležitějších věcí, kterou jsem se dozvěděl, bylo to, že ortodoxní Židé se úplně mýlili ve víře v pomstychtivého „boha“. Nikdo takový neexistoval. Tato slova ji vyděsila a rozhněvala a ona vykřikla: - A jak bude Jehova vládnout světu, aby nás vylepšil a přiměl nás poslouchat jeho proroky, pokud nás nebude trestat? Stal ses teď tak arogantní, že řekneš veleknězům, co mají dělat s tím, co jim bylo předáno od doby Mojžíše? Ty chceš seslat na tento dům ještě víc hanby? Začala plakat a nazlobeně řekla: „Vůbec ses nezměnil. Ty ses změnil pouze v tom, jak mluvíš. Jen mi přiděláváš starosti. Jak jsem mohla uvěřit, že jsi Mesiáš? Těmi svými bláznivými nápady přivedeš lidi ještě k většímu utrpení.“ Bratři, slyšíce její nářek, přiběhli a vypadalo to, že mě vyhodí z domu. Protože jsem nechtěl způsobovat potíže, nabídl jsem, že v klidu odejdu. Jestliže takto reagovala má matka, tak jsem si mohl být jistý, že všichni ostatní budou
reagovat stejným způsobem na sdělení, která jsem jim chtěl říci. Uvědomil jsem si, že potřebuji nějaký čas absolutního odpočinku a ticha, kdy bych mohl srovnat své myšlenky a zkušenosti. Bylo potřeba, abych se modlil za inspiraci o tom, jak nejlépe oslovit Židy se svým poselstvím „dobré zprávy“. Byl jsem si jistý, že „Otcův Život“ splní mé potřeby a že někde naleznu vhodné ubytování. Moje matka, i když zuřila z mého zdánlivě „arogantního“ přístupu, byla rozpolcena svým pocitem lásky a soucitu z mého zuboženého stavu. Odmítala to, jak jsem se projevoval –, mou vzpurnost, mé pohrdání židovským náboženstvím, můj protestní přístup k autoritám, mé sobectví a mou aroganci, ale pořád mě milovala a měla velké obavy, že se nakonec opravdu dostanu ještě do vážnějších problémů, než jsem si uměl představit. Napomenula mé bratry, řekla jim, aby byli zticha, a obrátila se ke mně:
– Můžeš zůstat, dokud nebudeš v lepším stavu. – Když jsi tady, dodala, možná tě můžu přimět, abys přišel k rozumu. To ti můžu říci, že kdybys vyšel na ulici a začal mluvit tak, jak jsi mluvil se mnou, tak skončíš v ještě horším stavu, než jsi přišel. Dobří lidé ti budou plivat do tváře a házet na tebe odpadky. Jsi hanbou pro svou rodinu. A tak jsem se i přes její hněv zasmál, poděkoval jí a láskyplně ji políbil. Šťastný, zůstal jsem s ní. Dobře jsem věděl, že za jejím hněvem se skrýval velký strach o mě. Dobře mne živila a ušila mi hezké nové šaty. Ocenil jsem vše, co udělala, aby zlepšila můj vzhled, neboť jsem
věděl, že musím být přijatelně oblečen do slušného oděvu, abych vzbudil důvěru mezi bohatými a chudými. Někdy doma chybělo jídlo. Tehdy jsem čerpal ze síly svého „Otce“ a doplnil jsem chybějící,
aniž bych cokoli řekl. Ani ona nic neřekla. Věděl jsem, že smutně uvažuje, jestli jsem přidal k
svým špatným návykům ještě krádež. Jednoho dne mne přistihla s chlebem „čerstvě vyndaným z pece“ v ruce, a věděla, že jsem neopustil dům, abych ho koupil a také, že pec tento den nebyla použita. Nic neřekla, ale dívala se na mne dlouhým, zamyšleným pohledem. Pak jsem viděl, jak se změnil její postoj. Už si nebyla příliš jistá.

Kristus se vrací – říká svou pravdu Dopis 2

5 / 24

Začala zpochybňovat svůj postoj ke mně a zvažovala pravdivost mých výroků: „Co se mu opravdu stalo v poušti? Jak by mohl udělat chléb bez mouky, bez kvasnic a bez ohně? Co to všechno znamená? Je to Mesiáš?“ Pak se můj bratr řízl do ruky. Když se rána zanítila, velmi trpěl. Nechal mne položit ruce na svoji ránu a tiše se modlit. Viděl jsem, že cítil, jak mu rukou protéká „Síla“, protože se na mě podivně díval. „Bolest je pryč“, řekl krátce. Rozmrzele odešel a já jsem věděl, že ačkoli se mu ulevilo od bolesti, nelíbilo se mu, že jsem mu pomohl. Cítil jsem jeho žárlivost. Moje sestra si spálila ruku a další z mých bratrů si stěžoval na silné bolesti hlavy. Dokázal jsem je oba vyléčit. Moji bratři a sestry začali žertovat o mých „magických schopnostech“. Zeptali se, co „zlého“ bych jim mohl udělat, kdyby mě rozhněvali. Napětí v domě rostlo a já jsem byl smutný kvůli matce, neboť jejím přáním byl mír v domácnosti. Viděla však změny v mém chování a byla uklidněna. Byl jsem tišší, ovládal jsem své výboje, zvládal svou energii, potlačoval svoji netrpělivost a už jsem se nehádal. Stal jsem se více pozorným, poslouchal jsem její ženské remcání, pomáhal jsem jí v domě s opravou poškozeného nábytku a chodil do kopců, do vzdálených farem, abych našel ovoce a zeleninu, které chtěla. Projevoval jsem jí lásku a pozornost způsobem, jakým by matka měla být milována. Jednoho dne se odvážila zeptat: – Stále tvrdíš, že Jehova je mýtus? – Job řekl, že pokud by Jehova přestal dýchat, celé tělo se rozpadne. To je Jehova, ve kterého věřím a kterého jsem viděl. – Nikdo Jehovu neviděl, řekla rozhodně. – Viděl jsem, TO co vytváří všechny věci, odpověděl jsem klidně. Říkám mu „Otec", protože on je DOKONALÁ LÁSKA: LÁSKA dokonalejší než mateřská láska, dodal jsem a usmíval se na ni. ON pracuje ve všem, skrz a pro celé SVÉ stvoření. Byl to „Otec“ ve mně, který ti přinesl to, co jsi v domě potřebovala, a který tak rychle uzdravil mé bratry a sestry. Viděl jsem, že začala pomalu rozumět tomu, co říkám.
– A co hřích, zeptala se? – Neexistuje žádný hřích, tak jak jej chápeme. Narodili jsme se, abychom se chovali tak, jak se chováme. Musíme najít způsob, jak překonat naše lidské myšlenky a pocity, protože nás oddělují od ochrany „Otce“ a přinášejí nám nemoc a utrpení. Když se naučíme překonat „ego“, vstoupíme do Království Nebeského. Moje matka se tiše odvrátila, očividně přemýšlela o tom, co jsem jí řekl, ale už se nehněvala. Věděl jsem, že přemýšlí o mých výrocích, a uvědomil jsem si, jak silně to naruší její bezpečný svět. Bez víry v Jehovu trestajícího neposlušné lidstvo se cítila ztracená a nejistá.
Přemýšlela, jak by svět dopadl, kdyby bylo na lidech, aby kontrolovali své špatné činy a činy ostatních. Dokonce i králové a guvernéři dělali špatné skutky. Bez vládnoucího a hříšníky trestajícího Jehovy, kde by to všechno skončilo? Během období, kdy jsem znovu nabíral svou sílu, jsem pečlivě studoval Písmo, abych mohl s důvěrou potkat Farizeje a Zákoníky. Bylo také nezbytné, abych věděl, co bylo napsáno o Mesiáši, protože jsem byl přesvědčen, že já jsem tím, o kom mluvili proroci. Opravdu jsem mohl zachránit lidi před bídou, nemocemi, nouzí a dokonce obnovit jejich zdraví a prosperitu tím, že jim vyjevím pravdu o Království Nebeském a Realitě Otce.

Kristus se vrací – říká svou pravdu Dopis 2

6 / 24

Když jsem cítil, že jsem dostatečně připraven učit a léčit, abych potěšil svou matku, souhlasil jsem s tím, že jednoho dne v sobotu půjdu do synagogy v Nazaretu a promluvím ke shromáždění věřících.
Podle tradice jsem vstal a dostal jsem Izaiáše ke čtení. Vybral jsem pasáž, která prorokuje příchod Mesiáše, jenž osvobodí židovský lid od veškerého otroctví.

Duch Páně je při mně, protože mne pomazal, abych kázal dobrou zprávu chudým,

Poslal mne, abych ohlásil svobodu zajatcům a vrátil zrak nevidomým. Aby byli svobodní ti, kteří jsou utlačováni, ohlašuji vítaný rok Pána.

Pak jsem se znovu posadil a řekl: „Dnes vidíte, jak se ve mně naplnilo toto proroctví.“ Viděl jsem šokované tváře a užaslé pohledy lidí, ale pokračoval jsem, neboť jsem věděl, že „Otec“ mi vloží do úst ta správná slova, která ke mně přicházela bez zaváhání. Mluvil jsem o svých zkušenostech v poušti a o tom, že jsem viděl, jak se z dítěte stává dospělý člověk a po celou tu dobu se nevědomky obtáčí řetězy a provazy, uvězňuje sám sebe, zaslepuje se svou vnitřní temnotou a uzavírá se před Bohem.
Vysvětlil jsem, že tímto chováním lidé sami sebe vystavují tlaku utlačovatelů, otroctví, nouzi a nemocem. „Neboť Bůh je SVĚTLO“, řekl jsem. „A SVĚTLO je podstatou všech viditelných věcí. A SVĚTLO je LÁSKA, díky níž se člověk těší ze všech věcí.“ „Všechna požehnání hojnosti a zdraví jsou volně k dispozici těm, kteří milují Boha celým svým duchem, srdcem i duší a kteří žijí v přísném dodržování Božích zákonů.“ Když jsem domluvil, v synagoze vládlo absolutní ticho. Cítil jsem, že sbor zažil něco zvláštního a mocného a že byl povznesen do vyšší roviny vědomí a nepřál si, aby byl
narušen nadpozemský klid tohoto okamžiku. Potom si věřící začali mezi sebou šeptat. Přemýšleli, kdo jsem! Někteří byli přesvědčeni, že jsem Ježíš, jehož rodina byla ve vesnici dobře známa, ale jiní to nemohli přijmout, neboť jsem hovořil s takovou autoritou. Bohužel jsem cítil, jak se vrací moje staré reakce na tyto pobožné muže. Věděl jsem, že mnou v minulosti pohrdali, a proto jsem očekával, že budu odmítnut. Vrátil jsem se ke svým vzdorným postojům z minulosti a přivedl jsem je do stavu velkého hněvu. Prostřednictvím svých vlastních lidských reakcí jsem vyvolal katastrofu. A katastrofa
se téměř stala. Mladší muži, vyzýváni svými staršími, na mě skočili a táhli mě na nejvyšší vrchol srázu, aby mě vrhli do mé smrti, ale modlil jsem se ke svému „Otci“ za vysvobození. Najednou se zdálo, že jsou tak rozrušeni, že stěží věděli, co dělají, a otočili se jeden k druhému tak, že jsem byl schopen vyklouznout z jejich středu a uniknout. Bylo to divné. Zdálo se, že si nevšimli, že už tam nejsem. Silně otřesen prožitou zkušeností, podařilo se mi poslat zprávu matce, že okamžitě opouštím Nazaret a směřuji dolů do Kafarnaum, okouzlujícího města u Galilejského moře. Nejprve jsem myslel, že půjdu ke starým známým, ale intuitivně jsem vycítil, že to není správné. A tak jsem celou cestu a při vstupu do města prosil „Otce“, aby mě nasměroval a pomohl mi najít ubytování. Neměl jsem žádné peníze a nechtěl jsem žebrat.

Kristus se vrací – říká svou pravdu Dopis 2

7 / 24

Když jsem šel po ulici, viděl jsem, jak se ke mně blíží žena středního věku, s rukama těžce naloženýma koši. Vypadala velmi zoufalá. Zdálo se, že pláče. Na základě vnitřního podnětu jsem ji zastavil a zeptal jsem se jí, kde mohu najít ubytování. Krátce odpověděla, že by mi nabídla postel, ale že má doma velmi nemocného syna. Dodala, že šla koupit zásoby, aby nasytila „plačky“, které se již shromáždily, aby truchlily, jakmile bude její syn mrtvý. Mé srdce se zarmoutilo, ale také se radovalo. Byl jsem okamžitě přiveden k někomu, komu jsem mohl pomoci. Vyjádřil jsem soucit a nabídl jsem se, že jí pomohu odnést koše domů. Chvíli se na mě dívala a přemýšlela, kdo jsem, ale byla očividně uspokojena mým vzhledem a mým oblečením. Cestou jsem jí řekl, že bych pravděpodobně mohl pomoci jejímu synovi.
– „Jsi lékař?“, zeptala se. Odpověděl jsem, že jsem nedostal žádné lékařské vzdělání, ale přesto mu mohu pomoci. Když jsme dorazili do jejich domu – krásného, velkého a dobře postaveného z kamene, což naznačuje určité sociální postavení a prosperitu –, přivedla mě k manželovi a řekla: „Tenhle muž říká, že může pomoci našemu synovi.“ Smutně přikývl a neřekl nic. Žena, která se jmenovala Miriam, mě odvedla a řekla, že je zoufalý a velmi nazlobený. „Je to náš jediný syn mezi mnoha dívkami a manžel obviňuje Boha z toho, že dítě onemocnělo.“ Miriam začala plakat. „Pokud bude takto mluvit proti Bohu, jaké zlo teprve padne na naše hlavy?“ „Uklidni se“, říkám, „tvůj syn bude brzy uzdraven.“
Váhavě se na mě podívala, ale odvedla mě do místnosti, kde ležel chlapec. Bylo zde dusivé teplo a plno hovořících, smutných „utěšitelů“. Požádal jsem matku, zda by místnost vyprázdnila, ale hosté odmítli odejít. Chtěli vidět, co se stane, a neochotně odešli, když Miriam zavolala manžela, aby s nimi promluvil. Slyšel jsem, jak diskutují s otcem ve vedlejší místnosti. Co si myslel tento muž, že bych mohl udělat, když mu lékař nedokázal pomoci? Otec vstoupil do místnosti, aby vše viděl na vlastní oči.
Jeho syn byl smrtelně bledý a měl vysokou horečku. Matka vysvětlila, že neudrží v sobě žádné jídlo a má průjem. Byl v tomto stavu již několik dní a velmi ztratil na váze, že lékař řekl, že pro něj nemůže víc udělat. Pravděpodobně, že zemře. Položil jsem ruce na chlapcovu hlavu a modlil jsem se, věděl jsem a tiše vzdával upřímné díky, že „Otcův“ ŽIVOT protéká mýma rukama do jeho těla. Tímto byl celý proces
uzdravení dokončen. Cítil jsem extrémní teplo a brnění ve svých rukách a Síla protékala do jeho zesláblého těla. Byl jsem ohromen radostnou vděčností. Jak výjimečný a úžasný byl „Otcův Život“, když mu bylo dovoleno vykonávat svou přirozenou léčivou práci! Jeho matka a otec úzkostlivě hleděli a přemýšleli, co se to děje, drželi se za ruce a vše pečlivě sledovali. Když viděli, jak se postupně pleť jejich syna mění z bledé na zdravější barvu, vydali výkřiky úžasu a radosti. Po chvíli se na mě chlapec podíval a zřetelně řekl: „Děkuji. Již jsem v pořádku. Mám hlad a rád bych něco snědl.“ Jeho matka se šťastně zasmála a objala ho, ale zdálo se také, že má obavy: „Nemůžu ti dát jídlo, synu. Doktor by se nazlobil.“ Ve skutečnosti jí lékař nařídil, aby mu dala jen vodu. Usmívám se a říkám: „Je uzdraven. Můžete mu dát chléb a víno, on je v sobě udrží.“

Kristus se vrací – říká svou pravdu Dopis 2

8 / 24

Jeho otec Zedekiáš byl ohromen radostí a vděčností. Poté, co políbil svého milovaného syna, otočil se ke mně a vřele mi stiskl ruce. Poklepal mi po rameni a potřásl hlavou, nemohl mluvit, protože mu po tvářích stékaly slzy. Když znovu získal klid, prošel do vedlejšího pokoje a řekl lidem, kteří tam byli:
„Můj syn, který byl na pokraji smrti se vrátil k životu!“ Jeho slova byla přivítána hlasitými výkřiky radosti, nadšení, projevů nedůvěry, otázek, smíchu a blahopřání. Matka dítěte tam stála a na její tváři zářil úsměv. Poté už nebylo třeba hledat ubytování. Když Zedekiáš řekl „utěšitelům“, že dítě bylo
vyléčeno, a sám usmívající se chlapec se objevil ve dveřích a znovu se dožadoval jídla, všichni „utěšitelé“ se shromáždili kolem mě a zvali mne do svého domova. Raději jsem však zůstal u otce dítěte, jenž nyní řekl, že má mnoho otázek, které by mi rád položil, a že doufá, že mu na ně odpovím.
Poté, co bylo přineseno jídlo a víno na stůl a všichni byli vyzváni, aby se najedli do sytosti, Zedekiáš se posadil a položil svou první otázku. Řekl: „Udělal jsi něco, co nemohl udělat žádný kněz ani lékař. Uzdravení přichází pouze od Boha. I když jsi cizinec, domnívám se, že musíš přicházet od Boha.“
„Ano,“ odpověděl jsem. A lidé ohromením zašuměli. „Ta nemoc, která přišla na mého syna... Byl to trest za něco, co jsem udělal v minulosti? A jak jsem se mohl dopustit tak vážného hříchu, že Bůh mi chtěl vzít mého jediného syna?“ Mnoho lidí souhlasilo s jeho slovy. Položil jsi mi otázku, na kterou jsem chtěl odpovědět nejvíce, Zedekiáši. Bůh nám dává ŽIVOT a bytí. Nevzal by nám jej, tak jako člověk sebere poklad druhému, protože se na něj rozzlobil. Takto se chová lidstvo. Ne Bůh. A Bůh nesedí na trůnu někde na obloze, tak jako králové, kteří vládnou nad svým lidem. Takto jednají lidé a je to jejich domněnka – ne pravda. Způsob, jakým Bůh pracuje, daleko přesahuje vše, co si lidská mysl dokáže představit nebo vysnít. Já sám jsem ‚viděl‘, Co nám dává život, a vím, že TO není ‚Bůh‘, o kterém učí Rabíni. Viděl jsem, že TO byla ‚Dokonalá Láska‘, a proto jsem raději mluvil o ‚Otci‘, protože jsem viděl, že TO pracuje v každém stvoření, udržuje ho v dobrém zdravotním stavu, stejně jako lidský
otec pracuje, aby zabezpečil dětem jídlo, oblečení a ochranu v bezpečí domova. Viděl jsem TO ve všem, co existuje na světě.“ „Jak to může být?“ zeptal se jeden muž pochybovačně. „Není možné, aby byla jednotlivá ‚bytost‘ jakéhokoli druhu najednou všudypřítomná. Ale vzduch je také všude, i když ho nevidíme. Víme – a o tom nepochybujeme – že je to pro naši existenci zcela reálné a zásadní. Kdyby nebyl vzduch, kdybychom nemohli dýchat, zemřeli bychom. Pohyb vzduchu, který nazýváme vítr, nevidíme, ale vidíme, jak pohybuje listy a mraky na nebi, a tak víme, že nás vzduch obklopuje a že je silný. A teď se vás ptám: co je pravá a nejcennější součást člověka – jeho tělo, nebo jeho duch?“
Někteří odpověděli, že jeho tělo, jinak by člověk neměl místo na Zemi, nemohl by pracovat, nemohl by být viděn, nebyl by znám. Jiní říkali, že si myslí, že jeho duch je důležitější než jeho tělo. A já odpověděl: „Jeho duch je nejdůležitější částí, protože bez ducha by nemohl ovládat své tělo. Nemohl by jíst, pít, spát, pohybovat se, přemýšlet ani žít. A přesto ducha nevidíme. Můžeme jen vědět, že máme ducha skrze myšlenky, které vytváří, a protože myšlenky vytvářejí v našich životech nějaký druh jednání. Věříme, že duch pracuje skrze mozek. Ano, je to tak. Ale jak mozek, zrozený z těla, by mohl produkovat myšlenky, pocity, nápady a plány? A teď by vám mělo být jasné, že takto je ‚Otec‘ přítomen ve všech věcech.

Kristus se vrací – říká svou pravdu Dopis 2

9 / 24

Je To řídící ‚duch‘ za lidskou myslí, který vytváří své velké dílo v každé živé bytosti. Víme to proto, že vidíme zázraky, které vytváří. Vidíme růst děti, vidíme jídlo, které jedí a zázračně se přeměňuje na jinou látku, jež je živí a způsobuje jejich růst. Jak se to stane, nemáme tušení, ani si to nedokážeme představit. A i kdybychom to věděli, stále bychom nevěděli, kdo naplánoval tak důležitý životní proces, že funguje v živých tělech každého druhu. Podívejte se na zázrak, kdy těla každého druhu jsou záměrně formována a vytvářena tak, aby speciálně přeměnila druh jídla, které jedí, na výživu, z níž porostou jejich kosti, krev a svaly.“ „Nyní, když jsi nám tyto věci ukázal, vidíme, že jsou skutečně úžasné.“ Mladý muž zvolal: „Ano, je to pravda, je to úžasné!“ „Můžeme vidět, jak mladá těla procházejí různými fázemi vývoje, můžeme vidět, jak jejich duchovní vývoj sleduje rytmus jejich fyzického vývoje, dokud dospívající nezačnou hledat partnera a sami se nestanou rodiči. Potom je dosaženo Velkého díla početí a semínko roste v matčině lůně, dokud se nenarodí jako plnohodnotné dítě. Přemýšlejte o tom! Co určuje tento řádný a neustálý růst v lůně ženy, odkud pocházejí plány směřující ke správnému vývoji hlavy, těla a končetin a nemění se od jedné ženy k druhé a od jednoho druhu k jinému? Kdo rozhoduje o tom, kdy přesně začne porod – a díky fyzickým prostředkům bude dítě vyvedeno z matčina lůna a bude zajištěno mléko pro dítě? Přemýšlejte o tom – je to matka? Ne, není to matka, ona je jen svědkem toho, co se v ní děje, od chvíle, kdy poznala svého manžela a když on zasadil své semeno, aby se spojilo s jejím. Dělá Bůh všechny tyto věci z dálky? Rozšiřují se jeho myšlenky na každého muže a ženu a rozhodují, kdy by se tyto věci měly odehrát? Ne, veškerá tato práce je vykonána pomocí Tvořivé Síly Ducha, Milujícího Inteligentního Života v každém živém tvorovi. Vidíme lásku rodičů k jejich nejmenším, ať už jde o ptáky, zvířata nebo lidi. Odkud tato láska pochází? Vychází z Tvořivé Síly Ducha, z Dokonalé Lásky – od ‚Otce‘ činného v nás. Je to proto, že ‚Otec‘ dnes pracuje v rostlinách, stromech, ptácích, zvířatech a samotném člověku, že jsme tady, žijeme, dýcháme, jíme, spíme, máme děti, stárneme, pak umíráme a přecházíme do šťastnějších míst. To vše je práce ‚Otce‘, která je v nás aktivní. Jak můžete popřít pravdu o všem, co jsem dnes večer řekl? Dnes jste viděli mladého, umírajícího chlapce, jak se ve velmi krátké době vrátil do plného života – uzdravil jsem ho? Vůbec ne. Já sám nemůžu nic udělat. Je to ŽIVOT, který je aktivním ‚Otcem‘ ve všech věcech, který přišel v plné síle, aby opravil trpící tělo a obnovil ho do plného zdraví, protože jsem věřil, že to tak bude a že jsem o tom nepochyboval. V místnosti se ozvala povzdechnutí spokojenosti. V jejich tvářích se objevilo nové světlo, nový zájem, dokonce i nová něha. „Proč tedy člověk trpí tak krutě?“ zeptala se Miriam. „Protože když je člověk zplozen, když se v semeni formuje ŽIVOT; ON (život) přebírá lidský
stav, který JEJ (život) odděluje od ostatních jedinců na světě. Aby ON (život) byl jedinečný, izolovaný, oddělený od ostatních, samotný, osobní, se SVOU vlastní osobností, ON (život) se stává subjektem – je ovládán dvěma extrémně silnými impulzy ve své pozemské povaze tím, že se připoutává ke všem věcem, které si přeje, a že odmítá a odvrhuje vše, co nechce. Tyto dva základní lidské impulzy jsou základem všeho, co dělá během svého života, a jsou plně zodpovědné za zlo, které pro sebe vytváří. I když je ‚Otec‘ v člověku aktivní, ŽIVOT sám o sobě nemá nic z tohoto lidského stavu. V důsledku toho ‚Otec‘ nic neodebírá, nic neodmítá, nic neodsuzuje, ani nevidí ‚chyby‘. Všechno, co člověk dělá, a to, co člověk nazývá ‚hříchy‘, existuje pouze v tomto světě a je potrestáno pouze uvnitř tohoto světa – protožepodle Zákona Pozemské Existence, jak víte, co zasejete, to sklízíte.

Kristus se vrací – říká svou pravdu Dopis 2

10 / 24

Protože čerpá ŽIVOT a DUCHA z ‚Otce‘, člověk sám je stvořitelem přes své myšlenky, slova a skutky. Vše, co si myslí, říká nebo dělá a v co věří, se k němu v podobné formě dříve či později vrací. Trest nepřichází od ‚Otce‘. Ať už je zlo lidstva jakékoli, vytváří si je samo v plném rozsahu.“ Lidé si mezi sebou šeptali, že se jedná o zcela nové učení, které však dávalo větší smysl než cokoli, co jim bylo doposud řečeno. Některé hlasy mě nabádaly, abych řekl víc. „Říkám vám, ve mně vidíte ŽIVOT projevující se v uzdravování; následujte mě a uslyšíte, co říkám o CESTĚ, kterou je třeba následovat, aby bylo nalezeno štěstí; v mých slovech najdete PRAVDU o Existenci, kterou vám nikdy žádný člověk neodhalil. O Mesiášovi bylo řečeno, že odhalí skrytá tajemství od počátku stvoření. Po pravdě vám říkám, tato tajemství uslyšíte z mých úst. Pokud pozorně posloucháte, pochopíte jejich význam, uplatňujete jejich pravdu a dodržujte jejich zákony a stanete se novými a vstoupíte do Království Nebeského.“ Poté, co jsem domluvil, lidé chvíli mlčeli, pak zazněl hlučný rozhovor, ale Zedekiáš vstal a
řekl, že je čas, aby si domácnost odpočinula. Jejich syn potřeboval spát, stejně jako jeho žena a dcery tolik unavené pláčem. Bylo dohodnuto, že příštího rána půjdu dolů do přístavu a že mi budou přivedeni nemocní. Tak jsem mohl zahájit svou misi a vše bylo pro mě rychle uspořádáno nejlepším možným způsobem. Zdálo se, že kdybych je nevyléčil, lidé by se nezajímali a nepřijali by to, co jsem
jim chtěl říci. Léčení prokázalo pravdu o tom, co jsem chtěl učit, a moje učení vysvětlilo důvody, proč jsem je mohl přivést k uzdravení přicházejícímu od „Otce“. Když jsem se ráno probudil, cítil jsem radost ze života při vyhlídkách na báječné věci, které přijdou. Po obědě jsem šel se Zedekiášem do přístavu, srdce mi hořelo láskou ke všem, které jsem potkával. Vřele jsem je pozdravil a řekl jsem jim, že mám „dobrou zprávu“ pro ty, kteří ji chtějí slyšet. Když jsem dorazil na molo, nalezl jsem muže, ženy a děti, kteří seděli na zemi a čekali na můj příchod. Někteří ke mně vztahovali ruce a prosili. Vypadali velmi nemocně, někteří byli zmrzačeni, mnozí pokryti boláky. Moje srdce vždy trpělo jejich žalostným stavem, ale teď jsem se mohl také radovat, neboť jsem věděl, že v tomto stavu nejsou z „Otcovy vůle“. Naopak! „Otec“ Sám zosobňoval uzdravení, zdraví a spokojenost. To jsem dokázal včera večer a v našem domě v Nazaretu. Těšil jsem se myšlenkou, že mohu tuto úžasnou pravdu předvést davu, který se teď kolem mne shromažďoval. Mou pozornost upoutala stará smutná tvář. Žena byla vrásčitá, hubená a zkřivená. Šel jsem k ní, poklekl a položil jsem jí ruce na hlavu. Okamžitě jsem ucítil, jak proud „Otcovy síly“ prochází mýma rukama a vibruje její hlavou, až se celé její tělo třáslo pod procházející Životní Silou, která plnila energií všechny jeho části. Lidé sledující scénu byli ohromeni a přemýšleli, co s ní tak mohu dělat, ale ostatní jejich
poznámky zastavili. Její končetiny se postupně začaly uvolňovat, protahovat, narovnávat a její tvář ožila radostí z navrácené síly. Pomohl jsem jí vstát, pak již sama hrdě stála. Byla tak ohromena štěstím, že začala plakat, pak se smála a tančila, obracela se k lidem: „Chvála Bohu,“ volala, „chvála Bohu,“ a ti, kteří tam byli, po ní opakovali refrén. Všichni byli hluboce dojati tím, co viděli. Dav lidí, který se proti mně tlačil, byl tak velký, že Zedekiáš mi nabídl, že je bude řadit. Organizovaným způsobem a za pomoci dalších dvou dychtivých diváků posílal ke mně nemocné, abych se o ně mohl důkladně postarat podle jejich potřeb.

Kristus se vrací – říká svou pravdu Dopis 2

11 / 24

Když jsem se již cítil unavený, tak mne můj hostitel vyzval k návratu domů na večeři. Poslal pryč ty, které jsem nemohl vyléčit pro nedostatek času. Ujistil je, že se příští den vrátím. Byl to slavnostní večer – bylo toho tolik co říci – tolik co slavit – tolik co učit – tolik co se naučit – toto vše byla určitě „dobrá zpráva“, lidé souhlasili. Věděl jsem, že mnoho lidí připustilo, že pravdivě a věrně hovořím o tom, co jsem „viděl“ v poušti. A takto to pokračovalo mnoho dní. Lidé mne přicházeli navštívit ze široka daleka. Zedekiáš a další z jeho přátel mi pomohli řídit dav, abych mohl léčit a učit. Lidé s radostí naslouchali. Vzájemně mezi sebou mluvili o „Otci“ a dychtili se dozvědět více o řetězech a lanech, které lidi přivádějí k utrpení. Dav lidí se stal tak intenzivní, že jsem si brzy uvědomil, že budu muset najít své vlastní pomocníky, na něž bych se mohl spolehnout. A také nastal čas, aby se Zedekiáš vrátil k řízení svých kožedělných obchodů, které zanedbával. Odešel jsem do kopců, abych se modlil o výběru „učedníků“. Když jsem získal přesvědčení, že budu veden, koho si vybrat, vrátil jsem se do Kafarnaum. Cítil jsem silný podnět jít dolů k vodě, abych promluvil s několika muži, které jsem viděl pozorně naslouchat mému učení. Otázkou bylo, zda opustí své rybářské sítě, aby se ke mně připojili. Ale když jsem je zavolal, Šimon, Ondřej, Jakub a Jan přišli okamžitě, s radostí, že mi mohou pomoci v mé léčitelské a učitelské práci. I ostatní se ke mně připojili, když jsem začal pracovat mezi lidmi.
Opustil jsem dům svého hostitele Zedekiáše s ujištěním, že se tam mohu kdykoli vrátit. Tak jsem začal svou misi jako učitel a léčitel putující městy a vesnicemi, abych šel kamkoli, kde to bylo potřeba. Před odjezdem jsem shromáždil mladé muže, kteří souhlasili a byli dychtiví mi pomoci. Poslouchali moje učení a byli ohromeni tím, co jsem jim říkal. Bylo zásadní, abych jim nejprve vysvětlil, za jakých okolností mi bylo vše v poušti zjeveno. Řekl jsem jim, že navzdory zahálčivému životu, který jsem kdysi vedl, jsem měl vždy hluboký soucit s lidmi. Byl to můj soucit, díky kterému jsem se odvrátil od „Boha“ učeného Rabíny. Když jsem mluvil o svém úplném odmítnutí pomstychtivého Jehovy, viděl jsem šok a
pochybnosti, které se objevily na jejich tvářích. Podrobně jsem jim vysvětlil, že jsem si vždy pokládal otázku, jak je možné mluvit o „dobrém“ Bohu, když nevinné děti tolik trpí. Když jsem mluvil, viděl jsem, jak se jejich tváře postupně uvolňují. Pokračoval jsem v popisu svých starých pochybností a hněvu, až jsem viděl jejich výraz proměnit se v přijetí a potom v naprostou shodu. Zjistil jsem, že jsem se dotkl jejich vlastních pochybností a otázek, které nikdy předtím neměli odvahu vyjádřit nahlas.
Když jsme spolu mluvili, cítil jsem jejich úlevu, že už nebyli sami ve svém tajném odporu vůči učení rabínů. Řekl jsem jim, že přišel čas, kdy jsem si jasněji uvědomil, že plýtvám životem. Chtěl jsem se
změnit a cítil jsem, že nevyhnutelně musím jít za Janem Křtitelem, abych zahájil, pokud je to možné, nový život. Popsal jsem, co se mi stalo při křtu a během šesti týdnů, které jsem strávil v poušti. Vysvětlil jsem, že se mé vědomí postupně očistilo od všech mých starých myšlenek a přesvědčení,
mých postojů, mé arogance a vzpoury, zatímco jsem procházel hlubokými vhledy a vizemi, které mi ukázaly „Realitu“, kterou jsem nyní nazýval „Otec". Vysvětlil jsem podstatu „Otce“ a že tato „Božská podstata“ také představovala „Božskou vůli“. Řekl jsem jim, že to byl člověk sám, který se kvůli svým omylům v myšlení a chování uzavřel vůči svému „Otci“, a že jen on sám tím, že nejdřív projeví lítost a následně prostřednictvím mentálně-emocionálního očištění se může vrátit zpět k plné komunikaci s
„Otcem“.

Kristus se vrací – říká svou pravdu Dopis 2

12 / 24

Když se toto vše podaří, veškerá Otcova podstata se uvolní v mysli, srdci, těle, duši a životě člověka, jakož i v jeho okolí a zkušenostech. Když k tomu dojde, vstoupí taková osoba do Království Nebeského řízeného „Otcem“ a Království Nebeské se také rozhostí ve vědomí této osoby. Tím dosáhne cíle své existence. Když jsem mluvil se svými žáky, viděl jsem, jak se jejich reakce odrážely na jejich tvářích. Všechny pochybnosti zmizely a nyní vyzařovaly světlo porozumění a radosti. Tito mladí muži se stali nadšenými věřícími a zvolali: „To je opravdu dobrá zpráva!“ Po jejich prvním přijetí všeho, co jsem řekl, však přišel čas, kdy přemýšleli, jestli všechno, co jsem jim sdělil, může být pravda. Rozuměl jsem tomu. Zbavit se Jehovova obrazu, tak hluboce zakořeněného v jejich myslích, vyžadovalo hodně odvahy. Byly chvíle, kdy si spolu povídali a přemýšleli, kdo je ten muž, který hlásal takové zázraky. Za předpokladu, že se ke mně připojí a ukáže se, že jsem ve skutečnosti byl Satanovým poslem, co se potom stane? Byli by přísně potrestáni Jehovou. Měli hodně co ztratit – svou pověst rozvážných a pracovitých mladých mužů, své sociální postavení obchodníků a řemeslníků, příjem, ale největší překážkou by byl pravděpodobný hněv a odmítnutí ve svých rodinách. A co by za to dostali? Řekl jsem jim, že jim nemohu slíbit žádnou pozemskou odměnu, pokud mi pomohou šířit
„evangelium dobré zprávy“. Nepochyboval jsem o tom, že kamkoli půjdeme, dostaneme jídlo
a ubytování a lidé nás dobře přijmou. Mohl jsem jim jen slíbit Pravdu, že Otec zná jejic potřeby, splní je a dá jim zdraví. Mohl jsem jim také slíbit, že pokud se obrátí k „Otci“ a budou mu plně důvěřovat v každé situaci, budou šťastni, jak nikdy nebyli. Prožili by samotné Nebeské království do té míry, že by odmítli požadavky svého ega a dali se do služeb pro druhé. Byli by svědky uzdravení, to by zvýšilo jejich víru a poskytlo by jim odvahu vydržet všechny nepříjemnosti této mise. A takto jsme začali naší misí šířit „DOBRÉ ZPRAVY“ o „KRÁLOVSTVÍ EVANGELIA“. Posílal jsem tyto mladé lidi, aby šli napřed do města, které jsme měli navštívit. Když dorazili, řekli lidem, aby se shromáždili a poslechli si „Dobrou zprávu z Království Nebeského“. Lidé byli ohromeni a chtěli se dozvědět víc, ale učedníci je vyzývali, aby přivedli své přátele a sousedy; a až dorazí Ježíš, tak jim bude vše vysvětleno a dojde k uzdravení nemocných lidí. Mnozí se nadšeně rozběhli, aby pomohli šířit dobrou zprávu, a brzy se shromáždil obrovský dav lidí. Já, který se tak silně a vášnivě bouřil proti moralizujícím náboženským kázáním,
vyhrožování hříšníkům násilím, trestem a zatracením, nyní jsem šťastně chodil, abych se setkával s těmito davy. Měl jsem dobrou zprávu, o kterou jsem se s nimi mohl podělit, abych jim rozjasnil den
a vyléčil nemoci a utrpení, abych jim zpříjemnil život. Tam, kde jsem se kdysi pohyboval mezi lidmi sobecky a s prázdnýma rukama, využíval jejich dobré vůle a někdy i jejich velkorysosti s malou vděčností, nyní jsem přišel s množstvím životních příležitostí pro všechny, kteří byli připraveni naslouchat mým slovům a zlepšit kvalitu svých životů. Chtěl bych, aby čtenář, který čte tyto stránky, dobře porozuměl mému postavení v té době, stavu mého vědomí po mém osvícení v poušti a osobnosti, kterou jsem se svým spoluobčanům představil jako „Ježíš“.

Kristus se vrací – říká svou pravdu Dopis 2

13 / 24

Narodil jsem se, abych v dospělosti měl vynikající fyzickou kondici, výrazné orlí rysy, pozoruhodný intelekt, miloval jsem smích a napodobování – ale stejně jako mnozí z vás dnes, i já ignoroval mé pozemské vlohy. V době, kdy jsem šel do pouště, byl výraz mé tváře a chování, jak byste nazvali „na nižší úrovni“, než by měly být. Začal jsem sám sebe přehodnocovat a vzpouzet se proti tomu, čím jsem se stal, neboť i můj intelekt trpěl špatným užíváním, které vznikalo tím, že jsem se neustále pouštěl do sporů a neshod o náboženství a do zbytečných neomalených slovních potyček. Uměl jsem lidi rozesmát. Muži a ženy, které jsem potkával, mě měli rádi, ale rozhodně jsem neměl jejich respekt. Proto ti, kteří mě znali, užasli, když jsem k nim mluvil v synagoze v Nazaretu. V době, kdy se moje matka o mne starala, abych se dostal zpět do dobré kondice, jsem usilovně využil znalostí a osvícení, které jsem obdržel v poušti. To mi vrátilo podobu muže, jakým jsem měl být. Když jsem začal svou misi, byl jsem si plně vědom toho, že jsem jediný, kdo měl nejvyšší znalost tajemství stvoření a samotné existence. Proto jsem mohl s naprostou jistotou říci: „Nikdo jiný kromě mě ‚Otce‘ neviděl.“
Věděl jsem, že všechno, čemu lidé věří celým svým srdcem, je nepravdivé – neskutečné. Věděl jsem, že jsem pro tuto misi byl speciálně určen a stvořen „Otcem“. Byl jsem dobře vybaven fyzickou energií, vitalitou řeči a schopností vymyslet smysluplná podobenství, abych mohl úspěšně předat zprávu ve formě, na kterou se nikdy nezapomene. Kromě toho jsem dobře rozuměl svým bližním a vzhledem k našemu dlouhodobému spojení jsem znal jejich nejhlubší naděje, ale také jejich nejvíce zoufalé obavy; věděl jsem, co je rozesmálo a přimělo k výsměchu a posměchu bohatým a domýšlivým, a také jsem věděl, jak statečně a tiše tolik lidí, mladých i starých, trpělo. Věděl jsem a cítil hluboký soucit s lidmi, kteří žili ve strachu – nebo kteří prostě museli snášet „slovní bič“ Farizejů a klanět se před daňovými zákony Římanů. Věděl jsem, že jejich hrdý židovský duch pokořili pohanští dobyvatelé, kterým byli nuceni projevovat úctu ústy, rukama a zdravit je na kolenou, ale jimiž za zavřenými dveřmi pohrdali.
Věděl jsem a plně rozuměl životu a myšlenkám obyčejných lidí. Kdysi jsem si také myslel to, co si oni myslí, cítil jsem, co oni cítí, trpěl stejnou úzkostí v době nedostatku, cítil jsem se bezmocný pod sevřením římské nadvlády. Nyní jsem však věděl, že ve skutečnosti žádné z těchto utrpení nebylo nutné. Když jsem poznal Realitu existence, Realitu Univerzálního „Boha“, mohl jsem jasně vnímat pošetilost židovských autorit, které lidem ukládaly zatěžující způsob života, jenž byl naprosto mylný a v přímém rozporu s Pravdou Bytí. Tato skutečnost mě hluboce rozzlobila. Věděl jsem, že jsem byl dokonale stvořen a vybroušen, abych se stal čistým nástrojem Božského Jednání v Palestině – poháněn svou vášní pro PRAVDU a svým soucitem s ostatními lidskými bytostmi. Proto jsem si říkal Syn člověka, neboť jsem přesně věděl, čemu čelí lidé ve svém každodenním životě. Navíc jsem byl plně přesvědčen, že dosáhnu svých cílů – odhalit jim Pravdu, a stát se tak prostředkem ke změně kvality jejich života. A ačkoli jsem věděl od samého začátku své mise, že budu potrestán a zaplatím za všechno, co jsem měl v úmyslu udělat – obrátit známý židovský svět naruby –, byl jsem připraven čelit tomuto utrpení a projít jím. Nemohl jsem se tomu vyhnout, protože jsem miloval lidi LÁSKOU „Otce“, která naplnila mé srdce a celé mé bytí. A LÁSKA Otce byla podstatou DÁVÁNÍ – vstupuje do viditelného stvoření a viditelné existence a roste, chrání, vyživuje, uzdravuje a uspokojuje potřeby
veškerého stvoření.

Kristus se vrací – říká svou pravdu Dopis 2

14 / 24

Věděl jsem, že jsem „Otcovým“ darem spásy lidem – světu – NE – jak předpokládali a učili po staletí – spasení od trestu, který rozhněvaný Bůh dal „hříšníkům“ –ALE – abych zachránil lidi před každodenním opakováním stejných chyb v nesprávném myšlení – chybném myšlení, které vytvořilo jejich neštěstí, chudobu, nemoci a utrpení. Protože jsem tolik miloval lidstvo, byl jsem připraven učit a uzdravovat navzdory Židovským Kněžím. Byl jsem připraven zemřít na kříži za to, co jsem opravdu „viděl" v
poušti, to jsem věděl celým svým srdcem a chtěl jsem to sdělovat až do posledního dechu.

******************************

TO JE PRAVDA O MÉM UKŘIŽOVÁNÍ A VŠECHNO OSTATNÍ, CO JSTE SLYŠELI, JSOU LIDSKÉ DOHADY, KTERÉ VYCHÁZÍ Z ŽIDOVSKÝCH PRAKTIK PÁLENÍ OBĚTÍ V CHRÁMU.
*****************************

Byl jsem darem od „Otce“ lidstvu, abych mu pomohl překonat jeho neznalost Zákonů Existence a najít skutečnou Cestu Života, která vedla k radosti, hojnosti a dokonalé celistvosti Království Nebeského.

Tyto úmysly, touhy, záměry, cíle a myšlenky jsem nosil ve své mysli a ve svém srdci. To byl pozemský mentálně-emocionální rámec duchovního vědomí ukrytého v hlavě a postavě „Ježíše“. Bylo to mé duchovní vědomí, nasměrované k výše uvedeným formám myšlení a cítění, které mne přiměly vyrazit na tříletou cestu, abych lidem přinesl to, v co jsem – naprosto věřil – abych je provždy zachránil před jejich slepými myšlenkami a pocity, které jim vytvářely život v utrpení. Upřímně jsem si myslel, že pokud dokážeme lidem ukázat vše, co mi bylo sděleno, abych pochopil, uvědomili by si svou minulou omezenost a vynaložili by veškeré úsilí, aby změnili své myšlení a vydali se na Cestu života vedoucí do Království Nebeského. Za tento cíl jsem byl připraven položit svůj život. Kvůli nesprávné interpretaci mého poslání židovskými učiteli bylo moje skutečné poselství zkresleno do té míry, že je nesrozumitelné, a účelem těchto Dopisů je přinést lidem tohoto Nového Věku pravdu o tom, co jsem opravdu řekl davům v Palestině. Abych se tedy vrátil k vyprávění oněch dnů, dovolte mi, abych vás zavedl zpět do jednoho konkrétního dne, jenž přinesl ovoce těm, kteří mě poslouchali, a zanechal trvalý dojem v myslích mých učedníků. Z tohoto důvodu to byl i pro mne obzvlášť významný den.
Vzdálil jsem se od lidí, abych šel do kopců, kde bych se modlil a meditoval, abych dobil své duchovní baterie vytvořením hlubšího, silnějšího a pevnějšího spojení s „Otcem“. Toto spojení bylo v mém vědomí velmi rychle zastíněno, když jsem byl zaměstnán davem a byl jsem vyčerpaný.

Kristus se vrací – říká svou pravdu Dopis 2

15 / 24

Když jsem přišel do jeskyně, kterou jsem využíval, když jsem byl v této oblasti, vyndal jsem slamník skrytý pod skálou a uložil jsem se ke spánku. Namísto spánku jsem však cítil okamžitý příliv Božského života, „Otce“ a únava zmizela a mé tělo bylo nabito Silou vycházející z Tvůrčího Zdroje Veškerého Bytí. Byl jsem ve vědomí pozvednut do zlatého Světla, a když jsem cestoval vzhůru v tomto Světle, najednou se změnilo na nejčistší bílou a věděl jsem, že ve vědomí jsem byl nyní u bran Rovnováhy, která je věčnou, Univerzální, nekonečnou dimenzí mimo veškerou koncepci lidské mysli. Pozoroval jsem SVĚTLO, ale nebyl jsem JEHO součástí, stejně jako ONO nebylo ve své plné síle ve mně, neboť to byla dimenze „Božské“ prázdnoty, nestvořená univerzální rovnováha. Ale komunikovala se mnou a naplnila mě svou zářící LÁSKOU. Ještě jednou do mne vtiskla, že TO byl „Proces Stvoření – Zdokonalování – Uzdravení“ LÁSKA, ovládající veškerou existenci. Věděl jsem, že všude, kde existuje potřeba, nakonec dojde k uspokojení, stejně jako tekoucí voda naplní jezero. Tam, kde panovalo utrpení, byla by radost, protože ona byla PODSTATOU Vesmíru a přinášela do každé živé bytosti v nouzi uspokojení a radost. Věděl jsem, že tam, kde není růst, nastanou okolnosti, které podporují růst.
Věděl jsem, že tam, kde je pocit selhání, by se objevily výzvy, které by povzbudily lidi k dosažení úspěchu a sebevědomí. „Viděl“ jsem, že toto LÁSKYPLNÉ DÍLO neustále iniciované „Otcem“ v lidech
zaneprázdněných životem nemusí být příjemci považováno za „dar LÁSKY“. Mohou být tak hluboce ponořeni ve své apatii, pocitech selhání a víře, že se jim nikdy nemůže stát nic dobrého, že nedokáží vidět nic, co by přesahovalo jejich vlastní přesvědčení a pocity! A tak zůstávají zakotveni v pekle, které si sami vytváří. Nebylo třeba nikoho litovat. Jedinou potřebou bylo soucitné srdce a odhodlání přivést
Pravdu k uzdravení jejich nevědomosti. Největším darem, který mohl člověk dát druhému, bylo osvícení neznalosti existence a jejích kosmických zákonů, neboť pravdou bylo: Že každá jednotlivá duše je zahrnuta do UNIVERZA a míra PRONIKNUTÍ DO UNIVERZA skrze LÁSKYPLNÉ DÍLO „Otce“ v jeho životě zcela záležela na vnímavosti každého jednotlivce. Uvědomil jsem si, že to, co lidé naléhavě potřebují slyšet, bylo to, co mi právě bylo vyjeveno. Potřebovali „vidět“ a plně realizovat záměr, cíl a potenciál LÁSKY, což byla samotná podstata jejich bytí. Kvůli své nedůvěře by mohli LÁSKYPLNÉ DÍLO „Otce“ odmítnout, neboť by v jejich očích představovalo bolestivé výzvy, a tak navždy raději zůstanou ve své nevědomosti. Nyní jsem ještě jasněji viděl, že jsem byl poslán probudit v lidech všechny možnosti k vlastnímu rozvoji, prosperitě, k dosažení radosti a štěstí, ale je na nich, aby se probudili a využili možnosti toho, co jim bylo nabídnuto.

Kristus se vrací – říká svou pravdu Dopis 2

16 / 24

Vzpomínám si, že toto povznesení trvalo celou noc a že ráno jsem se cítil naplněn životem víc, než kdy předtím. Mé poselství bylo objasněno. Ještě jasněji jsem viděl realitu „Otce“ a věděl jsem, že toho dne budu schopen předstoupit před zástupy lidí a předat jim sílu a život toho, co mi bylo ukázáno.
Když jsem sestoupil z jeskyně, přišel jsem na velkou skálu s výhledem na strmý sráz. Jakmile jsem se posadil, uviděl jsem pod sebou město, které jsme měli ten den navštívit. Cítil jsem, jak tento „Proces Zdokonalování“ – tento Impulz „Celistvosti“ – „Otec“ – prochází skrze mě a já jsem JEJ toužil sdílet s ostatními, než JEJ problémy každodenního života překryjí a ON ztratí svou mocnost a hnací sílu v mém lidském vědomí. Moji učedníci se ke mně přidali o chvíli později. Když vstoupili do města, promluvili s lidmi a nařídili shromážděným davům, aby se přesunuly na svah, který se nacházel za obydlími. Stojíc na velké skále v jejich středu, jsem začal mluvit. Zjistil jsem, že nadšení a radost – touha, dychtivost a přesvědčení – byly spontánně nality do slov, která jsem jim říkal. - Jste bolestně zkoušeni a jste unaveni. Vaše starosti narůstají s věkem, často máte prázdný žaludek, vaše oblečení je obnošené, lidé vás hněvají a zdá se vám, že vaše problémy a tíseň na duchu nemají konce. - Ale to není pravda o vaší existenci. Váš život měl být jiný. Kdybyste jen mohli vidět, co se skrývá za vašimi přesvědčeními – kdybyste jen mohli pozvednout svého ducha, abyste se spojili s „Otcem“, který je ve vás, byli byste schopni „vidět“ a „vědět“, jaká měla být vaše existence. Uvědomili byste si, že jste byli stvořeni, abyste si užili hojnosti, ochrany, dobrého zdraví a štěstí. - Ale jak žijete každý den ve strachu z „dobra a zla“ a věříte a očekáváte, že se vám to stane – víc, než věříte, že „Otec“ je ŽIVOT a LÁSKA a jste jím hojně obdařeni a že vám poskytuje vše, co potřebujete pro vaše zdraví a pohodu – místo tohoto přitahujete do svého života a do svého těla „dobré a špatné“ zkušenosti, kterých se ze všeho nejvíc obáváte. - Vaše víra v „dobro a zlo“ zatemňuje – POKRÝVÁ – vše, co pro vás „Otec“ připravil – kéž můžete věřit v „Otcovu LÁSKU“! - Soudíte svou přítomnost a od svých zítřků očekáváte to, co jste zažili v minulosti. To je důvod, proč jsou vaše minulá trápení v budoucnu zachována. Jste zotročeni svými vzpomínkami a neotřesitelnou vírou, že to, co bývalo, musí být znovu a znovu, aby vás to trápilo a škodilo vám. - Nemusíte léčit své tělo ani zlepšovat svůj život, musíte léčit svá přesvědčení! - Řekl jsem vám, že pod sluncem není nic pevného. - Pokud můžete uzdravit svou víru, sladit ji se skutečným Záměrem „Otce“, který s vámi měl, pak se falešná přesvědčení, kterými se řídí vaše tělo a váš život, rozptýlí jako ranní mlha na slunci. - Váš vlastní život by se okamžitě vrátil k Božskému Záměru, který je základem veškerého stvoření. - Zjistili byste, že pro každou obtížnost, pro jakýkoli nedostatek, ať už je to cokoli, vždy existuje způsob, jak tuto obtížnost ukončit; a váš koš bude vždy naplněn, aby uspokojil vaše potřeby. - Co si myslíte, že se stane, když ke mně přijdou nemocní a já na ně položím ruce? Věříte tomu, že přemýšlím o nemoci nebo o tom, jestli se ten člověk uzdraví, anebo se obávám, že „Otec“ bude spát či bude tak daleko, že mě neuslyší? - Ne, pokud by byly mé myšlenky plné nedůvěry, nedošlo by k uzdravení.

Kristus se vrací – říká svou pravdu Dopis 2

17 / 24

- Když mě někdo požádá, abych ho uzdravil, okamžitě se raduji, protože vím, že Síla, která je „Otcem“, je ve mně připravená a čeká, aby uzdravovala, o což žádám. Vzdávám díky, protože vím, že Vůle „Otce“ je zdraví, nikoli nemoc. - Modlím se tedy, aby Vůle „Otce“ byla v nemocném naplněna. Zatímco z těla nemocného odstraňuji víru v nemoc a VÍM, že „Otcova vůle“ ke zdraví se rozprostírá do jeho
soustavy, tak se vzhled – vzhled – nemoci mění na skutečné „Zdraví Otce“ a tělo se stane celistvé a zdravé. - Nemoc není nic jiného než snížení vitality – snížení ŽIVOTA – v postižené části. Obnovte „Otcův život“ ve vašem těle dle jeho skutečného záměru a plánu a celý systém bude fungovat tak, jak má. - Bylo vám řečeno, že Bůh vysílá nemoci, rány, hladomor, pohromu na národy, které nedodržují jeho zákony, bylo vám řečeno, že jste trestáni rozhněvaným Bohem za hříchy, které spácháte. Co je však trest, když ne zlé jednání pod rouškou dobroty? Říkám vám, že zlo nepochází od Boha. Jak by se mohl Bůh rozdělit na dva – na dobro a zlo? - Pouze vy ve své mysli chápete dobro a zlo, pouze vy ve svém srdci si to myslíte a cítíte. Tyto myšlenky a pocity nemají nic společného s pravým Bohem, „Otcem“, který je ve vás a který vám přináší vše dobré, pokud chcete věřit, že tomu tak je. - Vaše víra v dobro a zlo, a tím i dobro a zlo, které sídlí ve vašem srdci, vám přináší vaše
nemoci. - Ve skutečnosti žijete v Království Nebeském a Království Nebeské je ve vás. Jste vedeni
„Otcem“, ale protože věříte v Boží tresty, protože věříte, že vás zachrání pouze oběti v Chrámu, protože věříte, že jste dědici nemocí, chudoby a bídy, vytvoříte si pomocí své mysli právě ty věci, které nechcete zažít.“ - Nebuďte skleslí – radujte se, buďte šťastní a vězte, že ti, kdo žijí v nouzi, nebyli Bohem potrestáni a opuštěni, a i když zhřešili, jsou opravdu požehnáni. - Člověk, který nic nemá, je bohatý „Otcovou“ Silou, jen kdyby Mu naslouchal, věřil Mu a žil v Něm. - Protože když máte plný žaludek, tak vaše tělo si užívá pohodu a vaše mysl a srdce jsou v klidu. Absolutně nepotřebujete, aby se v tuto chvíli ve vás stal „Otec“ aktivní a aby vyhověl vašim potřebám. Věříte, že vaše vlastní myšlenky a ruce snadno naplní vaše potřeby, takže když mluvíte o Bohu, můžete mluvit pouze o tom, co jste slyšeli od druhých – vy sami nemáte přímou zkušenost s „Bohem“. - Podívejte se na bohaté. Připoutají se, utápí se a propadají se do svého vlastního bohatství. Ráno se vzbudí a jdou každý den do své práce, aniž by něco věděli o Síle Otce v nich. Přemýšlejí o tom, jak rozšířit své bohatství, o tom, kdo může posílit jejich „já“. Dávají rozkazy, jež přetěžují ty, kteří jim slouží, a žijí své životy podle své vlastní volby. Protože čerpají svůj omezený život ze svého lidského myšlení, které vychází z jejich fyzické mysli a srdce, onemocní a prožívají stejná utrpení jako člověk, který nic nemá. Neuvědomují si, že žijí jen z poloviny, protože nejsou ve spojení se ZDROJEM ŽIVOTA, s „Otcem“, který je v nich. Ani
„nevidí“, že všechno dobré, co zažili ve svém životě, není jejich dílo, ale LÁSKYPLNÉ DÍLO
„Otce“ projevující se skrze ně. - Náboženští vůdci jsou dobře usazeni ve svém pohodlí a postavení autority. Nepotřebují nic víc než vlastní fyzické uspokojení. Protože nemají žádné osobní vědomosti o Bohu, musí číst ve svých Svatých Knihách slova svatých vyslovená před tisíci lety a říkají lidem, co si oni myslí, že tato slova znamenají.

Kristus se vrací – říká svou pravdu Dopis 2

18 / 24

- Ale vše, co říkají, je převzato z jejich omezeného ducha uvězněného v pohodlí jejich života a je ztraceno v očekávání toho, co budou jíst a pít, i v oblečení, které budou nosit, aby zapůsobili na lidi.
Neví nic o inspiraci, jež dala vzniknout slovům proroků všech těchto minulých staletí. Ani nevědí, zda právě tato slova nyní potřebujete slyšet, neboť se časy změnily. - Věřte mi, že bohatí a náboženští vůdci jsou velmi zakořeněni v pozemských věcech a nechtějí se odchýlit od toho, co ve svých tradicích a praktikách považují za bezpečné a věčné. Jakákoli odchylka otřese základy jejich přesvědčení, a tím i jejich životy, a tak budují mentální obranu proti přílivu „Otcovy“ Síly. I oni onemocní a svým způsobem zažívají stejnou bídu jako ti, kteří neznají pozemské pohodlí. - Není žádný rozdíl mezi vámi, kteří vlastníte málo v životě, a těmi, kteří mají všechno, protože bohatí i chudí lidé mohou onemocnět, vytvořit si nepřítele či se ocitnout sami. - Ale váš potenciál získat mnohem více než náboženští představitelé a bohatí je obrovský, větší, než byste kdy doufali. Máte potenciál k získání zdraví, štěstí, přátelství i naplnění života, který jste si vybrali. A když se to vše podaří, budete vědět, že příležitosti,
schopnosti a inspirace pocházejí od Otce ve vás, neboť budete vědět, že vy byste takové věci nikdy nemohli vykonat, kdybyste nepožádali „Otce“ skrytého ve vás, aby vám pomohl použít všechny vaše schopnosti k naplnění talířů jídlem, odění svých těl a zajištění štěstí a spokojeného života pro vaše děti. - „Otec“ pro vás udělá všechny tyto věci, pokud budete klást otázky – věřit – vědět – a vždy
si uvědomovat, že „Přirozeností Otce“ je tvořit a následně v hojné míře zajistit potřeby pro všechna Svá stvoření. - Stejně jako vy byste svým dětem úmyslně neodpírali věci, které potřebují, tak váš „Otec“ vám nikdy úmyslně neodpírá to, co potřebujete ke šťastnému životu. Pokud jste chudí, je to
proto, že jste dosud nepochopili podstatu „Otce“, a ani jste neporozuměli tomu, že musíte pracovat s „Otcem“, abyste vyšli vstříc svým potřebám. Musíte okamžitě využít božských příležitostí, které jsou vám předloženy a které vám pomohou posunout se vpřed. - Kdybych vám to tak mohl ukázat a přimět vás k tomu, abyste viděli a věřili, že když naříkáte, váš smutek je „Otci“ znám! Ve správný čas se váš smutek změní v radost, pokud se jen obrátíte k „Otci“ a budete pozorovat práci, kterou ve vás Láska „Otce“ dělá. Objevíte spokojenost, jež přesahuje vše, co jste považovali za možné. - Jak jste požehnáni, když máte hlad a žízeň, protože vaše potřeby jsou „Otci“ známy.“ Těmto potřebám bude vyhověno, pokud přestanete sténat, začnete se obracet k „Otci“ a poprosíte ho – s vírou, že budete vyslyšeni. - Jak můžete věřit, že kvůli jídlu a řádnému oděvu musíte nejdřív jít do Chrámu a spálit oběti
živých tvorů stvořené stejným Otcem, abyste zaplatili za vaše hříchy? Nevidíte, že živá stvoření, která spalujete, byla stvořena, aby se radovala ze života, stejně jako i vy jste byli stvořeni k téže radosti?
Byla stvořena, aby byla požehnáním a požehnána na této zemi, stejně jako vy jste se narodili, abyste byli požehnáním a požehnáni, protože to je „Podstata Lásky Otce“ projevená v Jeho stvořeních.

Kristus se vrací – říká svou pravdu Dopis 2

19 / 24

- Nevzpomínáte si na pravidlo, že „v co skutečně věříte, to obdržíte“? Nevíte, že tato židovská víra v oběti živých tvorů v Chrámu vám přinese jen utrpení? - Věřte v trest a trest bude tím, co obdržíte. Věřte, že zabíjení a ničení je tím správným způsobem, jak dosáhnout Boha a to také zažijete – zabíjení a ničení. - Pokud máte hlad a žízeň, je to proto, že se odvracíte od „Otce“, který je ve vás. - Tím, že se oddáváte svým ustrašeným myšlenkám, úzkostem a pocitům beznaděje, vy vytváříte právě ty podmínky, které chcete napravit. Sami sobě si děláte všechny tyto špatné věci.
- Proto jste ještě více požehnáni, když máte hlad a žízeň po laskavosti a spojení s „Otcem“ ve vás, protože pak budete jistě naplněni stokrát. - Požehnáni jste, když jste napadeni a okradeni, protože uvidíte „Boha – v – akci“, jestliže stojíte v naprosté důvěře a vidíte, jak dochází k vysvobození. - Požehnáni jste, když se dostanete do konfliktu a přesto i v tuto chvíli umíte projevit starost o své bližní a být mírotvorcem. Nosíte ve svém srdci lásku, která je z „Otce“, neboť vy jste opravdu dítětem „Otce“.
- Blaze vám bude, když vás ostatní hluboce zraní, ale budete umět odpustit a projevit milosrdenství, zdržet se domáhání se spravedlnosti nebo prostředků k pronásledování. Budete přímo v souladu s láskou, která je „Bůh – aktivní – ve – vás“, a tak budete ušetřeni v nepokojných dobách. - Nejvíce požehnána ze všech jsou čistá srdce, neboť se zbavili veškerého hněvu, nenávisti, pomstychtivosti, zlosti, závisti, vyprahlosti srdce – a stojí před světem jako zviditelněná Láska. Budou znát Realitu zvanou „Bůh“ a budou vědět, že Realita je „Otec“ v nich. - Jak vám mohu pomoci vidět tuto velkou pravdu? Jak vám mohu pomoci vidět realitu Božího Království? - Nemusíte se dívat na oblohu, protože to není místo, kde byste jasněji uviděli aktivitu „Otce“ a posílili svou víru. V tomto lidé během staletí dělali velkou chybu, když se obraceli ke svému snu, své fantazii a vytvořili pro sebe Jehovu, který neexistuje. Na nebi nad vámi „Otce“ nenajdete. „Otec“ není na žádném konkrétním místě, ale všude kolem vás a součást všeho. - Můžete vidět nádherné dílo „Otce“. Rozhlédněte se kolem sebe a uvidíte růst obilí, trávu, květiny, stromy a ptáky a ve všech živých stvořeních uvidíte tajemné a velkolepé dílo „Otcovy“ neustálé aktivity. Právě zde „Otec“ přivádí vše k dokonalosti. - Uvidíte, že existuje dokonalý řád a zákon pro růst, vývoj a nakonec sklizeň, která je požehnáním pro člověka, zvířata a ptáky. - Považte toto. Muž zorá pole a zaseje semena, která přikryje zeminou. Odloží nářadí a vrátí se domů šťastný s vědomím, že pokud bude dostatečně pršet, bude mít dostatek jídla pro
svou rodinu. Dále ubíhají dny a muž nedělá nic víc pro své rostliny. Když je ale navštíví, uvidí zelené listy, které se protlačují půdou.

Kristus se vrací – říká svou pravdu Dopis 2

20 / 24

Za čas se vrátí a zpozoruje, jak rostou stonky a listy, a později spatří, jak se tvoří zrna. A pak jednoho dne uvidí, že zrno je zlaté a zralé, připravené ke sklizni. Celý tento růst se uskutečnil bez jakékoli jeho pomoci. Obilí rostlo úžasným způsobem, který nedokáže vysvětlit. Je to kouzlo? Ne, je to dílo „Otce“, Síla, Inteligence plná Lásky ve vesmíru, která inspiruje dílo a dýchá skrze něj, je to aktivita „Otce“, který je INTELIGENTNÍM ŽIVOTEM VE VESMÍRU. - Když vstoupíte do Božího království, máte dobrý pocit. Cítíte se šťastní a radostní. Představte si, jak by se cítila žena, kdyby ztratila velkou částku peněz. Přemýšlela by, jak nasytí své děti. Žena by v slzách vysmýčila dům natolik, že by tam nebylo smítko prachu – a pak – schovaný v temném koutku – najde cenný kousek stříbra. Okamžitě osuší slzy, začne
se usmívat a najednou se cítí plná života a radosti, že vyběhne ze svého domu a zavolá své sousedy na oslavu. V okamžiku, kdy si myslela, že o všechno přišla, najednou zjistila, že byla přece jen bohatá.
- Tak to je, když najdete Království Nebeské – Království Boží. Místo slz a strachu, hladu a nemoci najdete klid, radost, hojnost a zdraví Božího Království. Už nikdy nezažijete žádný nedostatek. - Království Boží lze také přirovnat k velmi bohatému muži, který obchodoval s perlami. Celý svůj život chtěl objevit vzácnou perlu, která by zastínila všechny ostatní svou krásou a dokonalostí; po které by toužili všichni ostatní obchodníci. Jednoho dne našel tuto perlu; krásnější nadevše, co si člověk dokázal představit, dokonalejší než ostatní. Prodal všechno, co vlastnil; vzdal se všech svých majetků, koupil tuto perlu a byl šťastnější, než kdy snil. - Co to znamená? To znamená, že vše, čeho si kdysi v životě užíval – bohatě zařízený dům, jeho majetek, jeho životní styl, množství jídla a pití, všeho se s radostí vzdal, aby získal poklad nejcennější – poznání – které jej vede k Božímu království, kde štěstí je stav mysli, který nemůže okolní svět se všemi jeho starostmi a potížemi narušit. „Boží království“ je ve vás, vstupujete do „Božího království“, když si plně uvědomíte, že „Otec“ je ve vás neustále aktivní. Je to stav mysli, vnímání a porozumění, že Realita, která sídlí okolo a ve všech viditelných věcech, je „Otec“ a je krásná a dokonalá a že všechny věci, které jsou v rozporu s krásou, harmonií, zdravím
a hojností jsou výtvory chybného myšlení člověka. - Jak je smutné, když vás vidím trpět. Ale trpět nemusíte, pokud budete poslouchat to, co vám říkám. Musím vás však varovat, že Cestu vedoucí k Nebeskému království je obtížné následovat, protože v první řadě to znamená, že se budete muset vypořádat se svým „egem“. - A proč musíte bojovat s „egem“? Kvůli vaší touze chránit a prosazovat své osobní dobro, neboť odtud pochází všechny vaše sobecké myšlenky, slova a činy. - Pravděpodobně se zeptáte sami sebe: „Proč by mě to mělo zajímat? Pokud je to, co říkáš, pravdivé, tedy že neexistuje žádný trest a že, Bůh‘ nevidí naše chyby – proč bychom se měli starat o naše chování?“ - Je toho tolik, co se zde máte naučit, že ani nevím, kde začít.

Kristus se vrací – říká svou pravdu Dopis 2

21 / 24

- Jak jsem vysvětlil, svůj ŽIVOT dostáváte od „Otce“, a proto také od „Otce“ získáte svou schopnost myslet i milovat. Stejně jako je „Inteligence Otce“ tvůrčí, tak i vaše vědomí je tvůrčí. S vaší myslí a srdcem opravdu vytvoříte plány svého života a zkušenosti, které získáte. - Ale jaký druh života plánujete a trénujete ve své mysli? Pokud vás někdo obtěžuje nebo vám ubližuje, vy se mu mstíte tím či oním způsobem a domníváte se, že když přijdete o oko, vezmete si za něj na oplátku oko nepřítele.
Domníváte se, že ten, kdo zabije, musí být zabit jako potrestání nebo odplata. Věříte, že kdokoli vás okrade, musí za to zaplatit, že kdokoli vám odvede ženu, měl by být i s ní ukamenován. - Domníváte se, že musíte požadovat odplatu za jakoukoli újmu, která vám byla způsobena. Protože lidská přirozenost je ublížit druhým a vy jste se naučili mstít, váš život je nepřetržitá válka: doma, mezi manželi a manželkami, dětmi, sousedy, veřejnými osobnostmi a národy. Váš „Otec“ neví nic o této válce zuřící ve vašem životě, ale zná napětí, jež vytváří ve vaší mysli a ve vašem těle a které vychází z této války, ale nemůže nic udělat – aby zmírnil vaši bolest – dokud válku sami nezastavíte. Musíte přestat bojovat mezi sebou a žít v míru se svou rodinou, sousedy, svými zaměstnanci nebo vedoucím, úřady a ostatními zeměmi. - Teprve potom se může „Otcovo“ DÍLO LÁSKY usadit ve vaší mysli, srdci, těle a životě. - Teprve pak budete moci poznat a vidět Láskyplné Dílo „Otce“ projevující se ve vás –
a pro vás. - Pamatujte také na základní ZÁKON: „SKLÍZÍTE PŘESNĚ TO, CO JSTE ZASELI.“ - Nesbíráme fíky na ostružinách nebo hrozny v trní. Přemýšlejte o tom a pochopte toto podobenství, protože je velmi důležité – nejen dnes – ale i v následujících dnech, letech a provždy. - Pokud tedy chcete změnit svůj život – změňte své myšlenky, změňte svá slova, která plynou z těchto myšlenek, změňte své činy, které plynou z vašich myšlenek. - To, co je ve vaší mysli, vytvoří všechny vaše zážitky, vaši nemoc, vaši chudobu, vaše neštěstí a vaše zoufalství. Muž na mě volal: - Řekněte nám, Mistře, jak zůstaneme v míru vůči našim sousedům, pokud nám nedají pokoj? Odpověděl jsem s úsměvem: - Pokud k vám váš soused přijde a řekne vám, že musí někam jít, ale nechce jít sám, a požádá vás, abyste ho doprovázel, co uděláte? Muž se směje: - Kdyby mě můj soused chtěl vyrušit od toho, co dělám, nebyl bych šťastný. Řekl bych mu, aby našel někoho jiného, kdo by ho doprovázel, protože jsem zaneprázdněn.
- A jak by se cítil tvůj soused?, zeptal jsem se. Muž pokrčil rameny:  Nevím. - A až ho budete příště potřebovat, aby vám udělal laskavost, jak odpoví na vaši žádost? Muž se již nesmál. Neodpověděl.
Jiný muž říká: - Zakleje a řekne mu, ať jde požádat o pomoc někoho jiného.

Kristus se vrací – říká svou pravdu Dopis 2

22 / 24

Říkám davu: - Odpověděl dobře. A jak se bude cítit? S úsměvem jsem se obrátil k muži, který mluvil jako první. Se smíchem jedna žena vykřikla: - Všem, které potká, řekne, že má neochotného a sobeckého souseda. Možná mu bude chtít nějakým způsobem ublížit. Ozvaly se výkřiky souhlasu a já přikývl: - Ano, zapomene, že ho jeho soused jednou požádal, aby ho doprovázel na několik
kilometrů, a že odmítl. Neuvidí, že se v jeho životě projevil ZÁKON „CO ZASEJEŠ, TO SKLIDÍŠ“. Uvedl vše do pohybu, když odmítl doprovázet svého souseda a nyní sklízí výsledky svého postoje a jednání. Proč se zlobit, když sám vytvořil tuto situaci? Lidé spolu mluvili, smáli se a přikyvovali hlavami.
Takový pohled na lidské chování nikdy neslyšeli. Bylo to úplně nové učení. Říkám jim: - Radím vám: když za vámi přijde váš soused a požádá vás, abyste ho doprovodili na části cesty nebo o něco jiného, co by mu ulehčilo a potěšilo ho, nejprve přemýšlejte o tom, co byste chtěli, aby pro vás udělal on, pokud byste ho potřebovali. Jak byste chtěli, aby odpověděl na vaši žádost? Z davu se ozýval šepot a já jsem viděl, že chápou, co říkám. - Pokud vás váš soused požádá, abyste ho doprovázeli jeden kilometr, přijměte ho se srdcem na dlani a v případě potřeby buďte připraveni udělat kilometry dva. Jestliže něco odmítnete, neuvědomujete si to, ale blokujete svou mysl a tělo, jste připraveni se chránit
před povinností dělat něco, co nechcete. Do své mysli a do svého těla vsadíte napětí, ale napjatý je také „Otec“ ve vás, a tak ve vás nemůže LÁSKYPLNĚ TVOŘIT. A právě z tohoto napětí se rodí nemoc.
- Opakuji, můžete se setkat s někým, kdo je v nouzi, komu je zima a kdo je nešťastný. Možná vás požádá o vaši vestu. Nejděte dál svou cestou s tím, že ho zmrazíte pohledem. Někteří lidé se smáli. Věděli, že takto by se většina zachovala. - Ne, dejte mu svou vestu, a pokud je opravdu zima, dejte mu také svůj kabát. A radostně pokračujte v cestě. - Radovat se?, zeptal se nevěřícně čísi hlas. Směji se a říkám: - Ano, příteli, s radostí! Nejprve proto, že jsi měl vestu a kabát, které jsi mohl darovat. Pak
proto, že si uvědomuješ, že teď, když potřebuješ vestu a kabát ty sám, překvapivým způsobem „Otec“ v tobě dokáže zajistit, abys vestu a kabát znovu měl. Pokud však dáš vestu a kabát a pokračuješ v chůzi s hudrováním: „Proč jsem to udělal? Jsem blázen! Místo jemu bude nyní zima mně a lidé se mi budou vysmívat, protože jsem dal svou vestu a kabát a už nemám nic – a co řekne moje žena, až přijdu domů?“, tak to není správně. Lidé souhlasili a smáli se při představě, že muž dává svou vestu a kabát, a poté si pokládá otázku, jakou hloupost udělal. Věděl jsem, že lidé velmi často poskytnou pomoc ostatním, ale vzápětí litují své velkorysosti. Chvíli jsem počkal a pak zvedl hlas, abych získal jejich plnou pozornost: - Ale neřekl jsem vám snad, že SKLÍZÍTE to, co ZASEJETE? Neřekl jsem vám jasně, že vaše myšlenky, vaše slova a vaše činy vytvářejí váš budoucí život? Co tedy chcete ZASÍT ke SKLIZNI poté, co jste dali svou vestu a kabát? Chcete, aby se váš dárek vrátil k vám, nebo chcete zůstat bez vesty a kabátu po dlouhou, velmi dlouhou dobu? Protože to se stane, když budete rozzlobení pokračovat ve své cestě a budete litovat toho, že jste svou vestu a kabát dali.

Kristus se vrací – říká svou pravdu Dopis 2

23 / 24

Vaše slova a činy zpečetí chudobu, kterou jste takto ztvrdili jako skálu, přestože jste vestu a kabát darovali. Lidé se už neusmívali, už se nesmáli, všichni byli tiší a pozorně naslouchali. - Pamatujte: nejprve udělejte ostatním to, co byste chtěli, aby oni udělali pro vás, a pak vaše mysl a srdce budou v klidu a spokojenosti a „Otec“ bude schopen vykonávat Svou PRÁCI LÁSKY ve vašem těle, ve vaší mysli a srdci. Dávejte, dávejte hojně a radujte se, že máte co dát těm, kteří to potřebují, protože tyto dobré skutky se vám vrátí způsobem, který je pro vás nejvíce potřebný. Darujte s radostí v srdci, dávejte s vírou a vědomím, že vždy, když bude ve vašem životě potřeba, bude „Otec“ hojně vykonávat Své LÁSKYPLNÉ DÍLO ve vás a pro vás. - Nedělejte nic s těžkým srdcem, protože těžké srdce bude to, co budete mít i nadále. Dejte vše s radostí v duši, aby vám vše ve vašem životě mohlo přinést pouze radost a duchovní porozumění. Jeden muž to komentoval: - To je ale proti lidské přirozenosti. Je přirozené mít strach z budoucnosti. Oblečení je drahé, jídlo není snadné najít. Život je neustálý boj.
Odpověděl jsem nahlas, protože řekl jen to, o čem jsem věděl, že si myslí většina mých posluchačů.
- Ty ale nevíš jistě, že budeš muset zítra ve svém životě bojovat. Nevíš, zda zítra nebudeš mít skvělou práci nebo něco jiného úžasného, co k tobě přijde. Ty to nevíš – ale je naprosto zřejmé, že jednáš tak, že ti ve tvém životě nebude nabídnuta mimořádná práce nebo jiná skvělá příležitost – tak vytváříš okolnosti svého zítřka. Muž se rozhněval: - Já? A jak to mám udělat? - Neřekl jsem ti to? Obrátil jsem se k těm, kteří se smáli: - Povězte mi, jak ten muž před vámi, v červené tunice, vytváří svůj zítřek?
Dav zůstal potichu, ale velmi mladý muž, Marek, ke mně zvolal: - Já vím! Řekl, že musí bojovat, aby zajistil jídlo a oblečení. Řekl jsi nám, že to, co si myslíme a říkáme, že také dostaneme. - Přesně tak. – říkám – Jsi velmi inteligentní chlapec. Ty jsi mi rozuměl. Dávejte pozor, abyste nevytvářeli věci, které nechcete. A byl bych rád, kdyby ses stal mým žákem, až budeš starší a tvoji rodiče ti dovolí odejít.
Někteří lidé se smáli, ale jiní mlčeli. Viděl jsem, že nevěří ani slovo z toho, co jsem řekl. - Nikdy nevstoupíte do Království Nebeského, když budete mít obavy. Pokud je váš život dnes obtížný, proč nad ním naříkat? Budete se cítit lépe, když si budete stále stěžovat? Rozjasní vaše slzy váš den? A pokud se obáváte zítřku, vytvoříte zítřek temný a obtížný dřív, než nastane. Tak proč to dělat? K čemu to bude dobré? Kdy jste pomocí úzkosti něčeho dosáhli? Jak byste se mohli pokusit vyrůst, když budete mít obavy z toho, že jste příliš malí! - Ne, nezůstávejte u toho, co nemáte. Přemýšlejte o věcech, které mohou být vaše, pokud se obrátíte k „Otci“ ve vás a požádáte s absolutní vírou – věřte, že obdržíte – a já vám bez obav říkám, že obdržíte. Ale musíte žádat správně, s plnou vírou. Neobdržíte nic, pokud žádáte a současně pochybujete o tom, že budete vyslyšeni nebo že „Otec“ vám nebude chtít dát to, o co žádáte. Toto je lidský způsob dávání, ale ne způsob „Otce“, který hojně
dává a uspokojuje vaše potřeby.

Kristus se vrací – říká svou pravdu Dopis 2

24 / 24

- „Otec“ vám neustále sesílá Své dary, množství jídla, oblečení, dům, přátele, a to za předpokladu, že sami máte čisté srdce a ducha a pokud se neustále, den co den, opíráte o „Otce“, o vaši podporu.
- Pokud se modlíte a neobdržíte, ani na okamžik nezapochybujte, že je to proto, že „Otec“ neexistuje nebo že vás neposlouchá. Měli byste se zeptat sami sebe, co ve vás brání tomu, aby se LÁSKYPLNÉ DÍLO „Otce“ uskutečnilo ve vás a pro vás. - Pokud půjdete k oltáři, abyste se modlili nebo obětovali, a vzpomenete si, že během své cesty jste se s někým pohádali, obraťte své kroky, jděte k této osobě a uzavřete s ní mír. Když se tedy v modlitbě přiblížíte k „Otci“ a budete mít čistou mysl a srdce, budete
vyslyšeni „Otcem“ a „Otec“ vám bude schopen odpovědět tím, že vám dá vše, co potřebujete, v míru a klidu vaší bytosti. - Pokud stále nemůžete uvěřit, že se „Otec“ stará o svá stvoření, rozhlédněte se kolem sebe. Zářivé květiny v polích, jak krásné jsou! Pomysli na dokonalou myšlenku, která navrhla
jejich tvar, jejich krásu! Kde najdete barvy, které vidíte v jejich okvětních lístcích? I přes veškerou svou moudrost sám Šalomoun nebyl schopen takové šaty udělat. Podívejte se, jak květiny přitahují včely a jak včely přinášejí semena pro nadcházející sezónu, aby byl váš svět nádherný a nasytil vás. Proč nemůžete uvěřit a důvěřovat „Otci“, když je svět kolem vás navržen, naplánován a udržován tak obdivuhodným způsobem? - Ale pamatujte si, že tyto živé rostliny a stromy – na rozdíl od lidské rasy – si nemohou stěžovat na své místo, nemohou ani vidět, že jsou hladové a nahé, a tak neblokují práci,
kterou v nich „Otec“ dělá. - Je to tím, že si neustále stěžujete a mluvíte o tom, co vám chybí, je to vaše vzájemná agrese, vaše potřeba trestat, vaše kritika a pomluvy, což v důsledku vede k tomu, že se vám
den za dnem mnohého nedostává – a co způsobuje, že jste nemocní. - Říkám vám všechny tyto věci, abych vás nemocné připravil na uzdravení. Nemůžete být uzdraveni, dokud nebudete z celého srdce věřit, že dojde k uzdravení. Pamatujte, že nemoci těla pocházejí z nemocné mysli, jako je vaše špatná nálada, vaše zášť, váš hněv a vaše nenávist. - „Láska Otce“ je zdrojem zdraví, a proto všechny myšlenky a pocity, které jsou v rozporu s „láskou Otce“, přinášejí nemoc. - Stejně jako vaše špatnosti a nemoci začínají v mysli, stejné je to i s vašimi dobrými skutky. - Postarejte se o svého souseda stejně jako o sebe. I když jste v neshodě, žehnejte svému sousedovi, modlete se za něj, i když je na vás tvrdý, pomozte mu, kdykoli můžete, a to i když se k vám otočí zády, protože tak vytváříte základy dobra z myšlenek ve své mysli a dobro pak sklidíte z toho, co jste zaseli. A ještě víc – harmonizujete svou mysl a dáte ji do souladu s „Otcem“ ve vás, kterým je Dokonalá Láska. Za těchto podmínek může Otec ve vás vykonat své DÍLO LÁSKY. Když jsem skončil, lidé mi přinesli nemocné, kteří byli uzdraveni dle hloubky své víry.
******************************************************************

pokračování je DOPIS 3 podrobněji popisuje Kristovo učení a vysvětluje události, které vedly k jeho ukřižování a smrti. Kristus v dojemných detailech popisuje Večeři Páně, jeho poslední jídlo se svými učedníky, když se cítil duchovně osamocen, protože jeho učedníci od prvního do posledního odmítli uvěřit, že bude ukřižován. Opakovaně nebyl pochopen a znovu si hlouběji uvědomil více než omezený úspěch svého učení během své tříleté mise. Byl rád, že odchází!

Novinky z našeho blogu

❤ Kristovo sdělení - část 16
❤ Kristovo sdělení - část 16
Však víte, že Ego je prvotním impulsem všech zločinů na světě. Chci, abyste věděli, že ono nutí lidi k narcismu a sebestřednosti, jež jsou tak hluboce... číst celé
Dnes má svátek Teodor - 23. 10
Dnes má svátek Teodor - 23. 10
Nevíte si rady co letos vybrat? Pro Teodora máme dárek k svátku ihned na prodejně podle Gusta obchod v centru města. ❤ Dárky pošleme všem i na druhou ... číst celé
❤ Kristovo sdělení - část 15
❤ Kristovo sdělení - část 15
Vaše ego blokuje cestu k Nejvyššímu Vědomí. Pouze nejsystematičtější a nejtrvalejší každodenní pokusy očistit vaše vědomí od vašich egoistických myšle... číst celé
Dnes má svátek Sabina - 22. 10
Dnes má svátek Sabina - 22. 10
Nevíte si rady co letos vybrat? Pro Sabinu máme dárek k svátku ihned na prodejně podle Gusta obchod v centru města. ❤ Dárky pošleme všem i na druhou a... číst celé

  

Výdejní místo je také pro e-shop STÁČÍRNA. Pokud Vám telefon ihned nezvedneme, jsme v danou chvíli zaneprázdnění a hned, jak to bude možné, zavoláme zpátky. Děkujeme za pochopení

PodleGustaObchod.cz-Všechna práva vyhrazena
Vytvořeno na Eshop-rychle.czEshop-rychle.cz
Zpracování osobních údajů můžete ovlivnit úpravou svých preferencí ochrany soukromí.